|
 JAWA
250 typ 10 Pérák patří do
kategorie vlasteneckých motocyklů a své historické tažení započal v roce
1946. Vznikl v době německé okupace, kdy vlastenecký kolektiv JAWY
riskoval návrhem a přípravou nového legendárního motocyklu vlastní
život. První prototypy byly stvořeny v Praze na Pankráci v malé dílničce
nesoucí název Motozbroj, která sloužila jako opravna motocyklů pro
Nacisty, kde se jiná činnost chápala jako sabotáž a trestala se smrtí.
Přesto se statečným vlastencům podařilo testovat jednotlivé díly na
motocyklech wehrmachtu. Poté přišla daleko riskantnější činnost, a to
testování prvních prototypů po našich silnicích s často vypůjčenýma
evidenčními čísly SS nebo wehrmachtu. Prototypů vzniklo po dobu okupace
okolo dvaceti. Ty, co se nejvíc podobaly, byly prototypy se základními
tvary motoru a rámu, s přední palelogramovou vidlicí a s neodpruženým
zadním kolem. Pro jistotu se Pérák přestěhoval do Nové Paky. Zde byl
důvěryhodnými odborníky podroben zkušebním jízdám, kteří tak měli
možnost k odborným připomínkám. Ty přispěly k vyladění posledních
detailů, ze kterých vznikly dva skuteční Peráci odění do vojenské khaki
barvy. Oba byly po zbytek okupace důkladně schováni před nacisty a
čekali jen na to, až naší vlast osvobodí po boku amerických kovbojů rudí
bratři, na které jsme nezapomněli celých 40 let. A proto jsme Sovětskému
svazu dobrovolně věnovali svoje nejlepší léta spolu s největším výrobním
potencionálem našich motocyklů, které putovaly právě do ruské matičky
země. A však dokázala by JAWA vyrobit za svou existenci 3.000 000
motocyklu bez toho aniž by šli naše motocykly do ruské matičky země. I
při té velké konkurenci????? Já osobně nevím v té době jsem byl na
houbách.
Jawa 250 typ 10
Pérák se dočkal v roce 1946 sériové výroby se zcela novou konstrukcí
rámu se zadními vinutými pružinami ukrytými v kluzácích, které se
staraly o odpružení zadní osy kola. A pro to dostal lidový název PÉRÁK
díky odpružení zadního kola pomocí pér. Významný úspěch tohoto motocyklu
přišel v době, kdy ho mohl svět zhlédnout na světových výstavách v
Paříži, v Londýně a ve Švýcarsku, na nichž mohli odborníci přiznat, že
tento motocykl přestihl o několik let svou dobu.
Přední kolo
dostalo novou teleskopickou vidlici chráněnou pryžovými manžetami spolu
s novým pláštěm předního světla a tachometru. Palivová nádrž zprvu nesla
znak JAWY v podobě Janečka, který měl uprostřed znaku podobu nábojnice.
Ten byl okolo roku 1958 do výrobního čísla 11-26000 vyměněn za znak
nesoucí uprostřed znaku Z. V útrobách palivové nádrže byla umístněná
spínací skřínka, která měla v sobě uloženou zapalovací cívku. Zpočátku
byla spínací skřínka napojena na čtyřpólové zapalování. O rok později
byla inovována na skřínku se signalizací zařazených rychlostí pomocí
kontrolek. Po ní přišla spínací skřínka s ampérmetrem ukryta v
bakelitovým plášti. Palivová nádrž měla v dolní části vykrojený oblouk
pro sedlo s jednou centrální vinutou pružinou s třecím tlumičem, který
měl možnost nastavení tuhosti podle hmotnosti jezdce. Na zadním blatníku
se nacházel nosič, který se vyráběl ve dvou verzích. Starší verze nosiče
byla připevněna vzpěrami a přitažená na obou koncích jedním šroubem.
Novější verze nosiče byla přichycena pomocí čtyř šroubů. Zadní blatník
měl zpočátku samostatnou odrazkou, která byla později zapuštěna přímo do
blatníku. Přední blatník byl nejdřív přichycený třemi šrouby, později
pak čtyřmi šrouby. Kola byla o velikosti devatenácti palců s
jednostrannými brzdovými bubny. To, co dělalo Péráka skutečným klenotem,
byl motor, který zdědil i jeho nástupce Kývačka. Motor dvoudobý vzduchem
chlazený se čtyřstupňovou převodovkou. Spojkový koš se čtyřmi korkovými
lamelami ponořený v olejové lázni byl vypínatelný poloautomatem na pravé
straně. Karburátor byl se samostatnou plovákovou komorou spjat hlavní
tryskou chráněnou sítkem a byl přichycen na přírubu dvěma šrouby. Vše
bylo ukryté pod důmyslným krytem. O chod motoru se staralo ze začátku do
výrobního čísla 11-7000 čtyřpólové dynamo, které bylo v roce 1947
vyměněno za šestipólové.
JAWA 250 typ 11
Pérák přišel v roce 1950 s dalšími novými změnami. Především válec
získal řidší zebrovaní pro lepší chlazení motoru. Klikový mechanismus
doznal též změny svých ojnic a pístu. Brzdi dostaly vetší průměr ze 150
mm na 160 mm spolu s většími brzdovými bubny a osami. Poslední série se
dodávaly se samostatnou cívkou pod palivovou nádrží spolu s novou
spínací skřínkou nesoucí značku JAWA. Přídavné tandemové sedlo pro
spolujezdce bylo vybaveno přídavnými sklopnými stupačkami. Spolu s
tandemovým sedlem se dal namontovat přídavný nosič. Pro nepřízeň počasí
byl Pérák vybaven dvoudílnými chrániči nohou. Nový byl pohotovostní
jednoramenný stojánek (policajt), boční kožené brašny a spínač brzdového
světla, to vše se dalo za příplatek dokoupit. Svou nadčasovou historii
skončil po dlouhém putování po celém světě v roce 1954, dříve než Pérák
350, který se vyráběla do roku 1956. Oba typy posloužily svými motory
novým nástupcům - další legendární řadě kývaček JAWA 250 typ 253.
|
km